Dlouhodobý spor o dějiny, minulost, instituci paměti národa nebo ústav

zkoumající povahu totalitních režimů zakrývá skutečnost, že jeho jádrem je

filosofické pojetí času. Tato esej vznikla paralelně s občanskými aktivitami

autora v roce 2010, kdy spolu s Neelou Winkelmann-Heyrovskou a dalšími

přinášeli v rámci Iniciativy neustrčených informace o mravní a odborné

nezpůsobilosti historika Jiřího Pernese, ředitele ÚSTR, který byl po 40

dnech z výše uvedených důvodů nakonec odvolán z funkce. Text je filosofickým

"záznamem" zachycujícím nejen odpor proti tlustým čarám za minulostí, potřebu

duchovní zodpovědnosti za druhé, ale obsahujícím i reflexi práva živých a mrtvých na

existenciální dějiny a vědomí, že historie má kořeny v budoucnosti.