Mladý intelektuál Martin Klučka pochází z Hlučínska,

ale žije v Praze, kde vystudoval dějiny umění a pokračuje

v doktorandském studiu. Jeho život nemá pevné kontury.

Přestože se v Praze cítí osamocený a vykořeněný, návrat

do rodného kraje je pro něj nepředstavitelný. Do jisté

míry se za svůj slezský původ i stydí. Podvědomě je

však přitahován právě rozporuplnou německo-českou

národností a pohnutou válečnou historií této části Slezska.

Ve své disertační práci se zabývá architekturou nacistického

Německa a jeho zájem mu přivede do cesty tajemnou dívku

Martinu Lípovou. Právě ona jej nakonec přesvědčí, aby

se věnoval postavě Hanse Kamlera, hlavního architekta

Heinricha Himmlera. Ví se o něm pouze to, že na konci

války pobýval v Praze, pak jeho stopy mizí. Pátrání po jeho

dalších osudech následně přivádí mladou dvojici do mnoha

dobrodružných situací. Vedle této dějové linie se pak odvíjí

monolog samotného Kamlera, v němž rekonstruuje svůj

život a noří se do úvah o své práci, násilí a smrti. Tyto

dvě roviny jsou zarámovány příběhem Martinova otce

Waltera Klučky, který na začátku 90. let cestuje za prací

do Německa. Všechny tři linie se nakonec protnou v malé

slezské vesnici Ludgeřovice, kde se obnovuje hřbitov vojáků

padlých ve službách wehrmachtu.