Knihou Babička vstupuje básník Pavel Novotný do oblasti prózy. Titulní protagonistka knihy je impozantní a groteskní zároveň, vystupuje jako energická ochranitelka i tyranka, a přitom skrývá řadu tajemství. Babiččin život je nazírán zprvu dětskýma, postupně stále dospělejšíma očima jejího vnuka.

Název knihy vybízí ke konfrontaci s klasickým dílem české literatury devatenáctého století – nejde jen o změnu kulis, ale také charakterů, systému hodnot, a v neposlední řadě o literární stavbu. Podobně jako v díle Boženy Němcové je postava babičky pevnou harmonizační instancí, ovšem tato stabilita se nakonec ukáže být pouhou iluzí. Miniromán Babička volně navazuje na autorovy básnické cykly Zápisky z garsonky, Dědek a Procedura.