V osmém svazku edice Skrytá moderna chceme upozornit na literární historií opomíjený

(1913).

Nejvýznamnější skupinové vystoupení předválečné avantgardy se poměrně dlouho

připravovalo, souběžně s přípravou byla organizována také skupinová čtení, doprovázená diskusemi

navazujícími na velkou generační polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku almanachu se

počítalo též se spoluprací absentujících generačních souputníků (R. Werner, F. Langer, E. Taussig,

P. Křička), avšak pokračování v nastoupené cestě znemožnily události první světové války, na jejíž fronty byli

někteří účastníci odvedeni (S. K. Neumann), jiní během ní podlehli nemoci (O. Theer), další padli (E. Taussig).

Umělecky nevyvážené příspěvky manifestačně deklarují přihlášení k soudobému, dynamicky se

proměňujícímu životu lidské civilizace. K jeho zachycení má sloužit v poezii volný verš (K. Čapek), v próze pak

synchronní polyperspektivnost přenesená do literatury z výtvarného kubismu (J. Čapek).

Oproti artificiálnosti symbolistně-dekadentní generace a jejímu opovrhování přítomným děním se autoři , pod vlivem

vitalismu i futurismu, hlásí k životu „tady a teď“ a výše oceňují snahu hledat inovativní přístupy v umění než

dokonalou formu výsledného textu.

Zdůrazněním uměleckého syntetismu, sepětím s dalšími uměleckými

obory (výtvarné umění, hudba) a obratem k „živému životu“ představuje důležitý mezník ve vývoji

české literatury, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy.