Mosad: operace Eichmann je neobvykle napínavé vylíčení jedné z nejodvážnějších operací izraelské tajné služby – únosu Adolfa Eichmanna, bývalého vysokého funkcionáře nacistické říše, osobně zodpovědného za vyvraždění šesti milionů Židů, který se skrýval v Argentině.

Čtenář podrobného popisu celé akce žasne, jak sebemenší neopatrnost nebo nepředvídaná maličkost může během okamžiku celou operaci zmařit. A přestože známe konečný výsledek, jde o velice napínavou hru o každý utajený krok, umocněný psychologií masového vraha a jeho přeživších obětí. Akce je vedena s dokonalým sebeovládáním všech „lovců“ a především jejich šéfa, Issera Harela (1912–2003), zakladatele Mosadu a autora této neobvykle realistické knihy. Kniha získala právem cenu Asociace amerických autorů detektivek, přestože není vymyšlená – názorně totiž ukazuje, v čem je podstata detektivního napětí.

Největším překvapením je chování samotného Eichmanna, svědomitého úředníka a dobrého otce rodiny, odsouzeného k trestu smrti (paradoxně v zemi, která trest smrti neuznává) nakonec jakoby jen za působení v mašinérii odosobněného zla. Jak napsala H. Arendtová ve svém slavném díle Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla, proces s Eichmannem poprvé v historii vyjevil totalitní přeměnu zla na jakousi banální zástupnou záležitost, zcela oddělenou od svědomí i osobního života.

Čtenář podrobného popisu celé akce žasne, jak sebemenší neopatrnost nebo nepředvídaná maličkost může během okamžiku celou operaci zmařit. A přestože známe konečný výsledek, jde o velice napínavou hru o každý utajený krok, umocněný psychologií masového vraha a jeho přeživších obětí. Akce je vedena s dokonalým sebeovládáním všech „lovců“ a především jejich šéfa, Issera Harela (1912–2003), zakladatele Mosadu a autora této neobvykle realistické knihy. Kniha získala právem cenu Asociace amerických autorů detektivek, přestože není vymyšlená – názorně totiž ukazuje, v čem je podstata detektivního napětí.

Největším překvapením je chování samotného Eichmanna, svědomitého úředníka a dobrého otce rodiny, odsouzeného k trestu smrti (paradoxně v zemi, která trest smrti neuznává) nakonec jakoby jen za působení v mašinérii odosobněného zla. Jak napsala H. Arendtová ve svém slavném díle Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla, proces s Eichmannem poprvé v historii vyjevil totalitní přeměnu zla na jakousi banální zástupnou záležitost, zcela oddělenou od svědomí i osobního života.