Všichni v tomto románu jsou sami. Malá holčička adoptovaná na konci čtyřicátých let, její pěstouni a později i její vlastní dítě, manžel a všichni příbuzní i známí: nedostatek lásky považuje každý bez výjimky za neměnný a jediný možný stav bytí. Životem se tito lidé protloukají na omšelé pavlači s oprýskanou omítkou a zápachem zeleninové kaše, na dosah ruky od bídy, na hony daleko od pomyslné normální existence. Potlačované pocity a vášně ovšem i tak občas pronikají na povrch a přinášejí osudové zvraty. Tento tísnivý a omezený, zároveň však průzračný svět je jako samo akvárium.

Krisztina Tóthová (1967), básnířka, prozaička a překladatelka, patří již několik let k nejznámějším autorkám současné maďarské literatury. Debutovala v roce 1989 básnickou sbírkou Podzimní vlání kabátu. Za výbor ze své dosavadní básnické tvorby nazvaný Prašan (2001) získala prestižní cenu Palládium. Prozaická prvotina, sbírka povídek Čárový kód, se od svého vydání v roce 2006 dočkala překladů do několika jazyků včetně češtiny (Fra 2011). Následovaly prózy Pojď, já tě vezmu domů (2009), Pixel (2011) a v loňském roce také první román s názvem Akvárium.