Od nešťastné nehody před pěti měsíci je Elsa v kómatu. Doktoři jí nedávají naději a její rodina musí čelit devastujícímu rozhodnutí, zda ji odpojit od přístrojů... Nikdo z nich nemůže tušit, že Elsa za posledních pár týdnů nabyla částečného vědomí – ví, že je v nemocnici, a slyší své okolí, ale nedokáže reagovat.

Thibault ve stejné nemocnici navštěvuje bratra, který v opilosti způsobil autonehodu, při níž zahynuly dvě mladé dívky. Neví, jak se k situaci postavit a co si má myslet, v hlavě má chaos a hledá místo, kde by se mohl schovat před světem… a náhodou zabloudí do Elsina pokoje.

Když ji tam vidí ležet s klidným výrazem ve tváři, nechce se mu uvěřit, že nespí. Původně si plánoval jenom chvíli odpočinout, ale ticho je tak tíživé, že – i když ví, že se nedočká odpovědi – k Else začne mluvit. Zvláštní, ale očistný zážitek nedovede dostat z hlavy a rozhodne se Elsu navštívit znovu. A znovu. Brzy už za ní chodí pravidelně. Je tak zoufalý? Nebo si uvědomuje něco, co nikdo jiný ne?

Setkává se i s její rodinou a přáteli a pokaždé se o ní dozvídá víc… a začíná si uvědomovat, že k ní chová čím dál silnější city. A když k ní promlouvá, nedokáže se zbavit dojmu, že slyší každé jeho slovo.

Pro Elsu se jeho návštěvy stanou tím, co ji drží nad vodou. Konečně má někoho, kdo ji bere jako normální lidskou bytost. Kdo ji dokáže pobavit. A kdo jí dává něco, za co stojí za to bojovat.

Je to začátek vztahu, který může zachránit život jim oběma