Coco se se svou matkou Elisabeth vídá jen sporadicky.

Jednoho dne se náhodou potkají na ulici, kde matka

dceři mezi řečí oznámí, že umírá. Coco cítí povinnost

se o ni postarat a nastěhuje se k ní. I když nerada,

snáší Elisabeth dceřinu přítomnost, protože ví, že

se od matek očekává pochopení a trpělivost. Esther

Gerritsenová k Žízni říká: „Občas se do něčeho

pustíte, i když víte, že byste to neměli dělat. Bývají to

nebezpečné věci, ale ty jediné důležité. Může to být

muž, kterého nesmíte políbit, protože víte, že budete

chtít víc. Může to být pití, se kterým byste neměli

začínat. Nebo touha jít si lehnout a strach, že už nikdy

nevstanete. A přece to uděláte. Pijete, líbáte, jdete si

lehnout. Pomůžete své umírající matce, abyste se cítili

jako lepší člověk, i když víte, že to nebude stačit.“

Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.Vydání knihy podpořilo Velvyslanectví Nizozemského království v Praze.