Zasvěcení temnotou je mluvící oxymóron. Co říká, a komu? Román začíná

temně: svět po katastrofě, nový středověk. Feudalismus pod diktátem Umělého

Myšlení. A uprostřed všech těch trosek nabitých zvláštní, trochu zvrhlou,

dekadentní krásou – Planeta. Bytost, která pomalu roztáčí příběh. Uvnitř i vně,

tady i tam, nahoře i dole. Jakousi osobní i vesmírnou archeologii v jednom.

Příběh sebepoznání, scelování. Příběh harmonizace mužského a ženského

principu, prolnutí skutečnosti a snu, šťastného shledání duše s tělem. To všecko

v kulisách spirálově vývojové cesty. Za pomoci magických

předmětů a přátel, se sedmero ukazateli rozesetými v troskách staroslavného

města. A s tradičními příchutěmi: kritika a komika, zábava plus

poučení. Žánrově pak radostný mix vědecké fantastiky, dystopie, pohádky a

mýtu, dobrodružství, bildungsrománu. Na konci je světlo: poznání, že člověk má

šanci, naději. A nejen proti Umělému Myšlení – hlavně sám proti sobě.