Dramatický příběh z padesátých let

ve zpracování mladého českého prozaika.

Co mohou mít společného protinacistický

odbojář ze skupiny Tři králové,

sedmnáctiletý člen pražského pouličního

gangu, odsouzený za „protistátní činnost“

do uranových dolů, a po slávě toužící básník?

Snad víc než město a čas, v němž se

protnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném

únoru si režim posvítil i na takzvané malé

ryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími

a vojáky ze západní fronty tak končili

v lágrech i bezvýznamní zlodějíčci, obdivovatelé

jazzu a západní módy, v dobové

propagandě nazývaní „pásci“.

V červnu roku 1953 byli členové gangu

Vyšehradští jezdci zatčeni a brzy se konalo

soudní přelíčení. Přísné tresty měly

být varováním pro ostatní prozápadně

orientovanou mládež. Zveličování jejich

„protistátní činnosti“ v tehdejších médiích

mělo však efekt právě opačný. Vyšehradští

jezdci se stali legendou, byť dnes už upadli

do zapomnění.

Svorníkem románu je prostor Prahy.

Její místa i postavy, o kterých se v žádném

turistickém průvodci nedočteme. Přes

temný příkrov společenské reality se Beranovi

hrdinové pokoušejí nalézt alespoň

trochu nestádní způsob života. Za pár

doušků svobody však zaplatí krutou daň.