Vzpomínky inženýra Miliče Jiráčka představují další svazek z volné řady pamětí a vzpomínek tzv. „válečné generace“ narozené kolem roku 1921. Jiráček, odsouzený během 2. světové války k deseti letům káznice a tři roky vězněný v německých vězení ve své knize vzpomíná především na vznik a historii studentské skupiny, její hledání názoru na složitou dobu a cestu do ilegální činnosti. Na konkrétních setkáních a životních osudech dochází autor k širší charakteristice pozadí doby, kterou tato generace prožívala. Její společné osudy, zatčení a vyšetřování gestapem, pobyt v jeho vězeních, soudní vyšetřování a nelítostné rozsudky tvoří jednu část. Druhou jsou autorovy osudy v německých káznicích a při pracovním nasazení mimo ně. Život ve vězeních a jeho problémy se v mnohém liší od široce publikovaných zážitků vězňů koncentračních táborů. Výklad je doplňován pohledy na zažité události, jejich význam pro formování jedné generace, hledání smyslu toho, co prožívala, kde byly zdroje následných omylů. Pobyt ve vězení byl spojen s poznáním mnoha zajímavých lidí a jejich osudů, setkání s příslušníky jiných národů a jejich kulturou.