Specifické poměry v totalitním Československu zrodily kvalitativně novou střední třídu, lišící se od střední třídy první republiky, která pro nás zůstává symbolem prosperující moderní demokracie. Představitelé této nové střední třídy neměli finanční zázemí svých předchůdců z doby mezi válkami, disponovali však vysokou mírou vzdělanosti a kritickým postojem vůči stávajícím společenským poměrům. Vytvářeli různé neformální komunity a snažili se udržet kontakt s kulturním děním za železnou oponou. Jednou z takových komunit byli sběratelé současného umění, kteří v přímém kontaktu s výtvarnými umělci sestavovali unikátní umělecké sbírky a svými aktivitami psali příběhy, které nám dnes připomínají, jak ambivalentní byl svět druhé poloviny 20. století. Toto doposud nepříliš zpracované téma v knize představují historici umění Marcela Rusinko a Jiří Pátek a výtvarný umělec a sběratel Alexandr Skalický st.