"Transevoluce" se v podobě vědecko-populární knížky snaží najít čtenáře se zájmem o spekulativní otázky evoluce, sociobiologie a zoologie; zároveň míří do okruhu čtenářů se zájmem o společenskou filosofii, spiritualitu a kreacionismus. Je věnována velká pozornost teorii morfických polí anglického biologa Sheldrakeho, je diskutován vliv nezávislé informace, která do evoluce zasahuje. Z obsahu knihy vyplývá, co může být podstatné v dalším průběhu lidské evoluce.Obsáhlá kniha Tomáše Hájka, který se v ní sám humorně označuje za scholastika, představuje v českých podmínkách originální teorii evoluce s duchovním rozměrem. Je to ucelené dílo, nabité dobrými nápady a postřehy, jež si zasloužilo české knižní vydání. Náš čtenář se s podobnou publikací od českého autora ještě nesetkal – vycházejí totiž buď ortodoxně darwinistické knihy a učebnice, nebo ortodoxně kreacionistické publikace. Hájkova kniha plně odpovídá představám, jež prosazuje Ken Wilber a jeho transpersonálně orientované „Integrální hnutí“ a které se objevovaly u nejrůznějších velkých myslitelů dějin (zvláště evoluční představa Teilharda de Chardina); paradoxní je, že autor Wilbera či Chardina vůbec necituje a že o nich dokonce ani nevěděl. Jen mne to utvrzuje v tom, že existuje cosi jako „duch doby“ – Tomáš Hájek se zřejmě těchto myšlenek dobral nezávisle, zatímco v USA jde již o masové hnutí.

Netradiční invencí textu jsou návaznosti mezi tématy sice vzdálenými, ale zároveň podivuhodně spřízněnými, což je zároveň jeden z pozoruhodných přínosů knihy. Místy básnický styl je tak trochu podobný stylu některých německých naturfilosofů, kteří si, na rozdíl od strohých a redukcionistických anglických myslitelů, pohrávali se slovíčky a představami – za což je dějiny, do značné miry nespravedlivě, potrestaly J).