Kniha kriticky analyzuje roli tzv. Hradu v politickém, společenském a kulturním kontextu meziválečného Československa. Na rozdíl od dosud převažujících historiografických výkladových schémat reflektuje „Hrad“ jako shluk sociálních sítí soustředěných především kolem T. G. Masaryka a E. Beneše. Ti jsou zároveň hlavními autory ideového obsahu jeho činnosti. Jednotlivé kapitoly sledují aktivity hradních důvěrníků vykonané v zaplňování komunikačních mezer v síťové anatomii tehdejší společnosti. Podobně jako tkalci propojovali Hrad do jednoho celku skrze peníze, reprezentaci, propagandu, zpravodajství, symboliku prostoru a expertízu. Energicky začleňovali do svých sítí Slováky, Němce a další národnosti v Československu. Takový Hrad měl ambici budovat stát a posilovat spojování a souznění se „zbytkem“ občanské společnosti.