Když na hrázi rybníka někdo pokácí alej prastarých stromů, prababička je velmi smutná. Stromy pamatovaly její rodiče i prarodiče a jako malá si pod nimi hrála. Sofinka začíná chápat, jak běží čas a že je důležité vědět o svých předcích.

Příběh u dětí rozvíjí vztah ke krajině kolem nás i ke svým vlastním kořenům. A končí s nadějí: Žáci místní školy vysázeli za vesnicí novou alej. I Sofinka vysadí svůj první strom – paměť pro budoucí generace.

Martin Vopěnka za své knihy pro děti, stejně jako Aneta Františka Holasová za své ilustrace, dostali celou řadu ocenění. V roce 2021 pod názvem Sofinka a záhadné zvířátko vytvořili první díl příběhů holčičky Sofinky, na který nynější kniha volně navazuje.