Kniha nabízí nový přístup k sociologii hudby, který vychází z hudby samotné, a klade si otázku, co se sociologie hudby může naučit od příbuzných disciplín, jako muzikologie, etnomuzikologie a kulturní studia. Hudba jako jeden z nejdůležitějších způsobů trávení volného času, spotřeby a kulturní produkce přitahuje značnou pozornost sociologů, kteří se snaží pochopit její hlubší sociokulturní význam. Na případových studiích, jež se zabývají zvukovým prostředím, spotřebou, mediálními technologiemi, lokálními scénami, hudebním dědictvím a stárnutím, autoři zdůrazňují osobitou povahu hudební zkušenosti a ukazují, jak ji sociologie může osvětlit. Tato stručná a podnětná kniha poskytuje přehled existujících pohledů na sociologii hudby a podněcuje k zamyšlení nad tím, jak se tento obor může posunout vpřed. Díky tomu ji lze doporučit každému, kdo vyučuje nebo studuje hudbu ze sociologického hlediska.