„Nemůžeš si podříznout krk, aby vůbec nebyla vidět krev.“

Vášně cloumají s herci před každou premiérou, nicméně spolek ochotníků z Caustonu v hrabství Midsomer je povážlivě rozhádaný už delší dobu. Na vině nejsou jen stavovské třenice, jejichž zdůrazňováním si Britové ztrpčují život, ale hlavně všelijaké aférky, pomluvy, rány pod pás a křivdy, které se v duších místních divadelníků vrší a vrší. Proto i jejich nastudování slavného dramatu Amadeus Petera Shaffera má směšně provinční úroveň – až do okamžiku, kdy se na jevišti odehraje nepředstíraný mord. Stačilo totiž, aby kdosi sundal izolepu z břitvy, jíž se v závěru holí zneuznaný Salieri, a samolibý první muž souboru a režisérův oblíbenec se sesune k zemi v kaluži opravdové krve, jako by ho sám osud ztrestal za levárny…

Kdo ho má na svědomí? Caustonský šéfinspektor Tom Barnaby bude mít vyšetřování o to těžší, že zúčastněné osobně zná, neboť jeho žena jim vypomáhá s garderobou i v drobných rolích. A poněvadž autorka – považovaná za důstojnou nástupkyni Agathy Christie – před zločinem předložila též zevrubnou psychoanalýzu kompletního ansámblu podezřelých, je zaručeno, že v klubku zákulisních úkladů nebude ohledně pachatele jasno až do poslední scény.

Druhý případ šéfinspektora Barnabyho, známý i z úvodní řady stejnojmenného TV seriálu, znamenitě zobrazuje zlobu bující na britském maloměstě.

„Shafferův Amadeus zobrazil srážku geniality s průměrem, kdežto Grahamová nachází stopy zločinného génia i ve zdánlivě všedním počínání. Máme zkrátka co do činění s autorkou psychologicky nejpronikavějších detektivek od zlaté éry Agathy Christie.“ – The Sunday Times

„Osvědčené zrcadlení divadla na divadle je přizdobeno nejen vraždou v přímém přenosu a řadou přepjatých manýrů, ale i výstředními figurkami narušujícími tento už tak vděčný rámec.“ – The Independent

„Příběh se šéfinspektorem Barnabym, který bojuje proti vyvraždění celého anglického venkova, se mi líbil víc než v televizi. (…) Velmi čtivý děj z divadelního prostředí. Postavy jsou pěkně vykreslené a závěr super.“ – ze čtenářských recenzí na databazeknih.cz

„Pozvedl břitvu a – jedním dramatickým máchnutím – ji přetáhl přes hrdlo. Zanechala za sebou jasně červenou linku. Chvilku stál, mračil se na neočekávaně šarlatovou čepel. Zakymácel se vpřed, pak sebou škubl do vzpřímené pozice, jakoby s obrovskou námahou. Strážkyně dortů pospíchala zvesela se snídaňovým podnosem. Salieri jí vykročil naproti. Zírala na něj, pusu stáhla do němého O, upustila tác a zachytila jeho pád. Pak zaječela. Skřek nefalšované hrůzy. Znovu a znovu. A mezitím stékala jasná krev po jejím bělostném fiží a sukni barvy holubičí šedi dolů na prkna.“ – ukázka z textu