V roce 2025 uplynulo 75 let od útoku komunistické státní moci na mužská i ženská společenství zasvěceného života, řády a kongregace. Předkládaná kniha se zaměřuje nejen na jejich perzekuci během let, kdy se komunistický režim v ČSR etabloval. Mapuje i starší období, kdy mocní „tohoto světa“ podrobovali řádová a řeholní společenství podobným likvidačním zásahům. Jde zejména o éru rakouského císaře Josefa II. v závěru 18. století, dobu pruského kancléře Bismarcka či německou III. říši. Zabírání klášterů rozhodně nebylo vynálezem českých a slovenských komunistů v polovině 20. století. Ve druhé části publikace se autorka věnuje již samotné komunistické perzekuci. Ta dopadla s maximální tvrdostí na představené nejvýznamnějších ženských řádů. Mnohé z nich byly obžalovány ze smyšlených „protistátních zločinů“, odsouzeny a mnoho let vězněny. Mladé řeholnice byly poslány na práci do textilních továren nebo do zemědělství. Ani po uvolnění z internace nesměly přijímat dorost, pracovat s dětmi, vyučovat náboženství. Jediné státní instituce, kde jim bylo dovoleno působit, byly Ústavy sociální péče a domovy důchodců. Příběh perzekuce řeholnic i jejich vytrvalého duchovního odporu proti ní je v přílohách knihy dokumentován unikátními ukázkami z dobových řádových kronik, z korespondence s úřady nebo vzpomínkami internovaných řeholních sester. Zpřítomňuje tak osudy nevšedních, originálních osobností žen dosud skrytých za uniformitou řádových úborů a závojů.