Jak vypadala dobrodružná cesta na kole v předvečer druhé světové války?

Stačilo náhodné setkání u rybníka a byla z toho cesta přes půl Evropy a zážitek na celý život. Dvaadvacetiletý Vratislav Krainer se jednoho parného léta rozhodl pro dobrodružnou výpravu na kole z Československa přes Rakousko, Německo, Itálii až do Paříže na právě probíhající Světovou výstavu EXPO. Tou dobou ještě netušil, že během 3 500 kilometrů dlouhé cesty zažije svobodu, na kterou si on ani jeho krajané na dlouhé desítky let nesáhnou.

Slunci a obzoru je autentický cestovní cyklistický deník, který skrze postřehy mladého člověka zaznamenává podobu meziválečné Evropy. Na pozadí obyčejných jemných lidských příběhů však často prosvítá i odvrácená strana doby: Evropa připravující se na druhou světovou válku. Mladý Vratislav poetickým a citlivým jazykem odkrývá, jak na něj působí první setkání s jinými kraji, jak chutná svoboda cestování, spaní s rybáři v dřevěné chatce, copaté holky v krojích nad tupláky piva či první koupání ve slaných vlnách moře. A nám ukazuje i to, jak moc se náš svět za těch více než osmdesát let proměnil.

Když jsem deník četl, cítil jsem zvláštní nostalgii. I proto, že bych Vratislava Krainera tehdy moc rád poznal. Z deníku je velmi silně cítit, jak svobodný a svobodymilovný člověk to byl. Ta svoboda vyzařuje z jeho osobnosti, z toho, jak k nám v deníku promlouvá, obklopuje ho jako aura, navzdory vnějším komplikacím. Bylo to zcela jiné vnímání svobody, především silné vnitřní cítění a prožívání.

— Josef Vojvodík, literární historik