Knižní studie vymezuje na bezručovském materiálu a v

chronologickém sledu etablování a proměny textologických

konceptů a edičních postupů Oldřicha Králíka (1907–1975).

Ústřední problematika je spojena s pojmy Králíkovy „stratigrafie“,

synchronie a diachronie či genetické metody. Předpokladem

Králíkova přístupu je časová atribuce, otázky datace Bezručova

díla a jejich prostřednictvím problematika synchronie a diachronie

tak tvoří osu výkladu práce. Práce se věnuje i konfrontaci

textologických a edičních přístupů Oldřicha Králíka s koncepty

jeho oponentů. V průběhu sporů si domácí textová kritika

definovala předmět svého zájmu, snažila se určit své postavení

mezi ostatními vědními disciplínami, především lingvistikou,

filologií a literární vědou, ale i svůj poměr např. k historiografii.

Došla též k formulacím základních pracovních postupů. Spory se

odehrávaly nejen na domácím kolbišti, ale přerostly

prostřednictvím Ediční a textologické komise při Mezinárodním

komitétu slavistů i na půdu mezinárodní a jejich výsledky se

promítly i do příručky tzv. praktické textologie Editor a text z roku

1971, která ovlivňuje domácí ediční praxi dodnes.