Spojí-li se kresba s textem, vznikne vztah. A jako každý vztah, i tento se

proměňuje. Jednou má navrch text, jindy kresba. Každou proměnu doprovází

kladení otázek. Otázky se množí, vyplývají ze situací, které ale samy zároveň

tvoří, přetvářejí a rozvíjejí. Někdy se otázky mýlí, pak se škrtá a opravuje,

rozlučuje a znovu spojuje. Syntax se po operacích hojí, přiznává a zachovává

však jizvy. Stejně tak kresby.

Autorská kniha Adély Součkové (1985) je výběrovým atlasem takových vztahů.

Malou, chronologicky zpřeházenou encyklopedií drobných pozorností a

postřehů. Autorka tu zpřítomňuje především motivaci k tomu ptát se.

Prostřednictvím textu a kresby aranžuje meziprostor rozporných situací, který

vnímatele iniciuje. Malé, sotva slyšitelné signály rezonují vedle osudově

zasazených gest. Pohlazení vedle bolestivých ran. Kontrasty umístěné vedle

sebe a přes sebe. Tak jak přicházejí a odcházejí.