Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane
Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se
neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím
díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky
bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v
divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou
tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století
je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala
nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a
předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá
nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v
novém lesku.