Pražské jaro poznamenalo nejen dějiny slovenského a českého národa, komunistických zemí a světového komunistického hnutí, ale vůbec konflikt mezi Východem a Západem, který určoval krátké dějiny 20. století. Tato sedmá autorova kniha je jeho adaptací z francouzského originálu, který mu vyšel v Paříži krátce před českou verzí, upravenou pro naše čtenáře. Zasazuje pražské jaro do širšího rámce etap rezistence proti komunistickým režimům. V úvodní části srovnává různé krize v komunistických státech.

Ve druhé části autor interpretuje pražské jaro. Rozlišuje tři velmi odlišné roviny: a) působení politiků strany a vlády v ČSSR, b) aktivitu nekonformních spisovatelů, filozofů a žurnalistů, k nimž se brzy přidali bezejmenní, c) manévrování Sovětského svazu a jeho čtyř satelitů, které vyústilo v obnovení pořádku vojenskou okupací. Vrchol díla tvoří kritický rozbor iluzí reformních komunistů a revizionistických marxistů. Autor nazývá věci pravými jmény a nebere si servítky. Vysvětluje, jak se na pražské jaro (a sovětskou invazi) pohlíželo ze zahraničí.