Sto osm krátkých lyrických textů v knize Prach prázdna českého básníka Iva Hucla

je především svědectvím o světě na odvrácené straně našich očí,

svědectvím o myšlení bez konceptů a strategií, o řeči,

která nás skrze usebrání obrací do nitra pojmů;

svědectvím o cestě skrze závoj jazyka zpět k přírodě, k okamžiku,

ve kterém příroda, umění a život jsou vzájemně zaměnitelné,

o prosté všednosti, která skrývá nevšední tajemství,

o nečinnosti jako možnosti uchopení úplnosti světa,

kde nic nechybí a nic nepřebývá, kde uvidět znamená být.

Převážná většina textových obrazů této knihy byla zachycena v krajině jižních Brd,

jiné byly zaznamenány na autorových cestách po Japonsku a Srí Lance.