Ve dvacátých a třicátých letech 20. století masivně vstoupil do veřejného prostoru měst, městeček a vesnic českých zemí nový typ memoriálních staveb – pomníky připomínající oběti první světové války.

Patřily mezi ně jak drobné křížky či nevelké kamenné stély, tak i pohledově dominantní a nejednou i významově vrstevnatá sochařská díla. Tato kniha systematicky zpracovává jejich výskyt na území Jihočeského kraje a připomíná i několik příběhů skrývajících se za písmeny, která jsou na nich vyrytá.

Vzpomínání na zemřelé vojáky bylo prvotně motivováno pietními důvody, výčet jmen ztracených spoluobčanů ukotvoval paměť místních společenství. První připomínky padlých vznikaly již ve válečných časech, s příchodem první republiky se ale jejich ikonografie rozhojnila.

Náboženské motivy začaly být zatlačovány do pozadí, v nově vytvářených sochách a reliéfech nacházíme témata válečného utrpení a hrdinství, rodinných vztahů i alegorická vyjádření vztahu k vlasti a jejím dějinám.

Meziválečné dvacetiletí se tak stalo pro vytváření pomníků zlatou dobou, nikdy před tím a nikdy poté se jich v převážně venkovském kraji neobjevilo tolik a v tak pestrých variacích.