Řada ze zařazených záznamů je z anonymních, nedatovaných zdrojů, některé jsou naopak velmi přesně označeny, jako celek však opět upozorňují na tak podivuhodnou a nadprůměrnou osobnost, jakou Jan Werichy byl. Mezi nahrávkami vévodí Werichova řeč k výstavě Milenium Judaicum Bohemicum z roku 1968 z archivu Jindřicha Kučery, několik málo známých záznamů z archivu Ondřeje Suchého, z rozhlasového Gramotingltanglu pochází přemítání o kontrašpionáži a supraphonské fondy se přidaly úvahou o básníku Villonovi a následnou písní Hej, pane králi.

Bonus připomíná alter ego Jana Wericha anglickým projevem Jiřího Voskovce, jímž odpovídal na Werichův proslov k tisíciletí judaismu v Čechách. Tenká hranice mezi tragickým a komickým, elegance ducha a stále aktuální obsah je oběma intelektuálním druhům vlastní a trvale fascinující. Překvapivé objevy z fonotéky velkého komika, satirika a písničkáře Jana Wericha!