Lidové pohádky z valašského kraje, zaznamenané Benešem Metodem Kuldou, převyprávěl jeden z největších českých básníků Jan Skácel již v první polovině osmdesátých let. Pohádky z Valašska jsou jasné, poctivé, nekompromisní, nepostrádají však přitom kouzlo a tajemství. Skácel uchoval bezprostřednost Kuldova vyprávění a obohatil je o krásný jazyk a velkou dávku humoru. Kdo jiný by pak měl vyprávět tyto pohádky z Valašského království, než sám valašský král, Bolek Polívka. Při četbě vyzdvihl v pohádkách humor všude tam, kde se jen náznakem nabízí a naplno jej rozvinul v situacích žertovných. Zároveň Polívka vypráví něžně a otcovsky láskyplně. Jeho Valašské pohádky mají šanci vstoupit do historie jako příklad ideální uvolněné interpretace pohádkového textu. Osm úchvatných Skácelových příběhů rozezněl jemně, křehce a s fantazií (Hloupý Jan, Skleněný vrch, Kouzlíř, O čtyřech bratřích, Chudý kovář, Boty, klobouk a plášť, Tři bílé růže, Janíček s voničkou). Bolek Polívka vypráví příběhy z valašského království.