Sedmnáctý díl edice Klíč k soběstačnosti se věnuje nulté permakulturní zóně, tedy člověku a jeho společenství. Věnuje se jednomu z pilířů permakulturní etiky – péči o člověka. Abychom byli soběstační a náš život směřoval po dlouhodobě udržitelné cestě, je potřeba tvořit společenství, ve kterém se dobře žije. Ve kterém se zamýšlíme nad tím, jak spolu komunikovat a jak popisovat i uskutečňovat společnou vizi.

Publikace věnovaná člověku a jeho společenství se zaměřuje na aspekty sociální permakultury. Věnuje se cestě z města na venkov, nastiňuje její proces i si klade otázky, které je vhodné si zodpovědět. Autoři se ve článcích zamýšlí nejen nad lokálním uspořádáním komunit a jejich vnitřní komunikaci pomocí sociokracie a dračího snění. Vnímají také propojení komunit ve světě a jejich spolupráci pomocí férového obchodu nebo výměny zkušeností. Texty popisují také práci v zahradě či v sociálních podnicích, která napomáhá člověku získat sebevědomí a stát se hodnotným členem společenství.