V současné době opět vzrůstá zájem o velkou ruskou říši na východě, o její zahraniční politiku nejen v Evropě, o její mezinárodní pozici, kterou si buduje v konfrontaci s ideály, jež vyznává demokratická Evropa. Ona politika je inspirována a řízena silnou a těžko odhadnutelnou osobností, jakou už v moderních dějinách Rusko mělo, pracující s podobnými cíly, jaké už kdysi sledoval Stalin, a se stejnou rozhodností.

My jsme v našich nedávných dějinách jistou zkušenost s autoritativním řízením zahraničněpolitických zájmů této východní velmoci udělali. Byly chvíle, kdy jsme v sovětském Rusku viděli dobrého spojence v naší těžké situaci, a dost dobře jsme neodhadli, do jaké geopolitické pasti spějeme.

O tomto téměř třicetiletém vývoji naší zahraniční politiky od konce první světové války, v němž „moskevské“ epizody byly postupně stále zřetelněji profilovány, je následující vyprávění.