Výpravná monografie se věnuje osobě Oldřicha Nového mezi kulturními průmysly a politickými režimy. Popisuje období kariérních vrcholů na přelomu 30. a 40. let, Nového podnikavost a pracovitost, neboť kromě působení v rozhlasu, hraní ve filmu a na jevišti vedl vlastní divadlo, pro které hledal vhodný repertoár a ten sám režíroval. Monografií o jeho životě vychází celá řada, zpravidla však zůstávají netečné k jeho osudu po roce 1948. V podmínkách státně socialistického modu produkce se prvorepublikoví herci zpravidla ocitli jak bez práce, tak bez možnosti svobodně rozvíjet svůj herecký výraz i hvězdnou osobnost, v řadě případů došlo k zatýkání, věznění a soudním procesům. Ne všechny hvězdy – ⁠jak o tom svědčí případ Oldřicha Nového –⁠ však sdílely tento pohnutý osud a jejich poválečné působení v zestátněné československé kinematografii je spíš příběhem vyjednávání, kompromisů, zákulisních vlivů a „druhých šancí“..