Tetralogie Na vysoké polonině, nazývaná také „huculská epopej“, je sága o krajině, lidech a životě Huculska, karpatského

regionu Verchovyna. Tvoří ji příběhy skutečných i legendárních postav, popisy – místy až etnografické – zvyků, svátků a událostí, líčení krajiny a každodenního života, pověsti, legendy, texty lidových písní.

V centru stojí Huculové, mnoho prostoru je věnováno všem ostatním v Huculsku usazeným kulturám – arménské, valašské a zejména židovské. Vždyť v jeskyni nad řekou Ceremoš

žil Ba'al Šem Tov, zakladatel chasidismu.

Jako se v díle mísí kulturní vrstvy, nelze je zařadit ani žánrově: střídají se tu pasáže románové, reportážní, esejistické, forma eposu, lidového vyprávění nebo sympozionu.

Záměrem však nebylo dokumentovat tento svět. Vincenz nazývá Huculsko „slovanskou Atlantidou“ a pokládá ho za zdroj lidských hodnot, z nichž by mohla čerpat současná

evropská kultura.

Svár je ze všech knih tetralogie nejrománovější. Popisuje situaci, kdy se horští lidé rozhodli vykácet veliký kus pralesa a prodat dřevo, aby přežili hladový rok. Svár se objevuje na mnoha úrovních: nejprve mezi tradičním myšlením, pro které je plošné kácení lesa pro zisk cizí, a životní nutností; potom mezi lidmi, rubači z různých vesnic; dále mezi tradicí a moderností; a nakonec mezi člověkem a krajinou, která si tak velký zásah nenechá líbit. Etnograficko-filosofický román dokončený v roce 1949 má nebývale aktuální ekologické vyznění.