Již staří Řekové si rafinovaně užívali. A co teprve když se přimíchá britský humor! Protože smích je brána, kterou se dá do člověka propašovat mnoho dobrého, protáhl tudy Stephen Fry i kulturní základy evropské civilizace. Zatímco jeho krajan Robert Graves nebo náš Eduard Petiška přibližovali starořeckou mytologii sošným jazykem odpovídajícím bájné úctyhodnosti, špikuje prvotřídní britský komik antické látky současným humorem. Dává si zvlášť záležet na vášnivých vylomeninách a úchvatných úkladech, k tomu přimíchává šarmantní škodolibost a navrch i kapku rafinované rozvernosti, jež plodí samé zádrhele. Vždyť dávní bohové se nám tolik podobají – a teď dokonce začali myslet, mluvit a škodit po našem! Ostatně ať si Homér & spol. elegantně básní, jak mrav žádá, bohy si v zájmu sebemrskačství stvořili sami lidé, ačkoli velikáni z Olympu se nám znovu pokusí nakukat, že jsme jen hračky pro jejich potěchu… i