Druhé album jediné české držitelky Oscara, Markéty Irglové. Zatímco Anar obsahově osciloval mezi intimními zpověďmi a ohlédnutími za obdobím kolem oscarového dění a hektickými roky po něm, Muna je spíše dokumentem o hledání vnitřního světa a duchovních cest, smyslu dění. Písně Irglová napsala převážně během jednoho roku života v New Yorku, ale v průběhu šestiměsíční studiové práce na Islandu doslova „prosákly“ mystickou  atmosférou tohoto „ztraceného“ ostrova, a to i díky participaci místních hudebníků, lokacím, kde se nahrávalo, a především díky invenci producenta a studiového inženýra Sturly Mio Thorissona.  

Ze sedmadvaceti hudebníků jádro tvořili obdobně jako v případě předchozího debutu kytarista Rob Bochnik (The Frames a Swell Season) a iránská perkusionistka a hráčka na tradiční buben daf Aida Shahgashemi. V úloze doprovodné zpěvačky se v několika písních objeví i sestra Markéty Irglové Zuzana. Za zmínku bezesporu stojí podíl amerického miltiinstrumentalisty, hráče na baskytaru, klávesy a perkuse Shahzada Ismailyho. Tento původem pakistánský hudebník již dříve spolupracoval např. s Tomem Waitsem, Lou Reedem nebo Yoko Ono. Jeho hra na perkuse nebo netradičně pojaté banjo coby rytmický nástroj dodala albu netradiční rozměr.

Markétě Irglové se podařilo vytvořit obsahově i hudebně kompexní hudební dílo, které navazuje na její debut, ale zároveň se posunuje dál. Albem Muna Markéta Irglová definitivně potvrdila, že je samostatnou, mimořádně talentovanou tvůrčí osobností, kterou oscarový úspěch nepotkal jen náhodou.