Cesta životem je vždy plná překážek, jen jejich překonávání může vést k splnění snu.

Jakub Nabi, lékař kurdského původu, napsal poutavý autobiografický román. Ve vzpomínkách se vrací do Iráku do rodného Kurdistánu, země zmítané neustálými válkami a chudobou.

Jako malé dítě musel po útoku irácké armády na Kurdy utéci a žít několik let v uprchlickém táboře v sousedním Íránu. Válku, tvrdý režim Saddáma Husajna i boje mezi jednotlivými kurdskými frakcemi zažil na vlastní kůži. Po návratu do Kurdistánu, zasáhla rodinu další rána, otec na následky mrtvice ochrnul na polovinu těla a veškerá starost o početnou osmičlennou rodinu zůstala na mamince. Jakub od mala musel mamince pomáhat vydělávat peníze. Se svým oslíkem rozvážel vodu, prodával zeleninu, při studiích pracoval v restauraci, po studiích jako ošetřovatel v nemocnici.

Už v Kurdistánu musel bojovat s místními předsudky. Jako dítě byl zasnouben s vlastní sestřenicí, on se však zamiloval do jiné ženy a snažil se bojovat s místní tradicí a vydobýt si právo na vlastní rozhodnutí o svém životě. Chtěl studovat medicínu, ale rodiče s tím nesouhlasili, neměli peníze na studia, nakonec se dostal pouze na dvouletou ošetřovatelskou školu. S takovým osudem se nechtěl smířit! Chtěl být lékař! „Vesmír se spojil“ a on dostal nabídku studia medicíny v „ráji“, jménem Evropa. Avšak ani jeho cesta do Evropy nebyla jednoduchá. Musel se sžít se zcela jinou kulturou, jinými zvyky, jinými hodnotami a úplně jinou tradicí. Neměl peníze, musel přerušit školu a pracovat… potkal několik osudových žen… a studoval…