Mizanscéna představuje vše, co se ve filmu objeví před kamerou – a to, co si po skončení filmu pamatujeme nejlépe. Je to však pojem, který se vzpírá jednoznačné definici a nese v sobě určitý nádech tajemství. Právě to fascinuje filmového kritika a teoretika Adriana Martina, který se snaží vystihnout jeho mnohost a vnímání problematiky v rámci různých jazykových tradic a kulturních zkušeností. Stejnou měrou se věnuje historii filmu i filmové kritiky. Hovoří o bezprostředním vlivu mizanscény na diváka odděleně od vyprávěného příběhu. Hledá a popisuje míru, formu a pravidla hry. Jak nás mizanscéna ovlivňuje jako diváky? Jak pomáhá autorovi k vyjádření myšlenky? Je možné vytvořit mizanscénu nezávislou na příběhu? Je mizanscéna prvek, na němž je možné stavět plnohodnotnou analýzu?