Román Město, přelomové dílo význačného ukrajinského prozaika Valerjana Pidmohylného (1901—1937), se odehrává v Kyjevě poloviny dvacátých let, má však nadčasový námět — je to věčný příběh mladého muže hledajícího si své místo v životě. Do Kyjeva přijíždí studovat Stepan Radčenko, účastník revolučních bojů a činorodý venkovský ekonom. Ač jeho první setkání s městskou kulturou poznamenává neporozumění, brzy se v něm probudí vášeň pro literaturu, jež se mu stane posláním, ale i výnosnou profesí. Město už nechce změnit, naopak, sám se mu přizpůsobuje. Jeho přerod z idealistického venkovana v úspěšného spisovatele a snad poněkud cynického městského intelektuála provázejí také vztahy se ženami. Ty pro něj spíše než rovnocennými partnerkami jsou zdrojem uspokojení a pomyslnými příčkami, umožňujícími mu lépe zapadnout do městského života. Pidmohylnyj byl v roce 1934 uvězněn a o tři roky později popraven. Stal se jednou z mnoha obětí represí, jimž byla v SSSR během třicátých let ukrajinská kultura vystavena. Jeho Město, které až do konce osmdesátých let nemohlo znovu vyjít, se stalo jedním z nejdůležitějších ukrajinských románů dvacátého století. Napsáno je svěžím, čtivým stylem, neschází mu ale ani propracovaná kompozice, v níž autor zúročil své zkušenosti překladatele stěžejních děl francouzské literatury. Díky tomu si jeho román dodnes zachoval čtenářskou přitažlivost a na Ukrajině vychází ve stále nových vydáních.