Geniální básnířka Ono no Komači, žijící v 9. století u japonského císařského dvora, kde poezie patřila k nezastupitelným prostředkům vyjadřujícím mezilidské vztahy ve veřejném i nejsoukromějším životě, přitahuje už více než tisíc let pozornost historiků, literárních badatelů a především umělců, které svými osudy i poezií inspirovala k jejich vlastním dílům.

Jejího příběhu se o několik století později ujali také herec, principál, dramatik-libretista Kan’ami a jeho syn – herec, básník a dramatik Zeami. Právě oni se zasloužili o rozvoj středověkého scénického umění – divadla sarugaku, později nazývaného nó. Paní Komači, postava z daleké minulosti, je zaujala natolik, že o ní napsali celkem pět her, v nichž básnířka vystupuje v několika podobách: nejen jako mladá dvorní dáma uznávaná pro svou krásu a básnické umění, ale i jako chudá zubožená stařena nebo dokonce její duch v podobě venkovské ženy. Souborně se pětici těchto her říká Komačimono a na jevištích divadla nó jsou uváděny dodnes.

Jejich přebásnění se ujala přední česká japanoložka Zdenka Švarcová, která vedle hluboké vědecké erudice, s níž píše úvodní studii věnovanou širšímu časoprostorovému kontextu i zasvěcené výklady a komentáře k jednotlivým hrám, dokáže vyjádřit emocionální hloubku básnických obrazů Ono no Komači poetickou i jadrnou, „zvučící“, jak by řekl jiný vynikající japanolog Antonín Líman, češtinou, která strhává čtenáře k ojedinělému zážitku z poezie – dobou vzniku tak vzdálené, a přece našemu cítění tak blízké.