Andrea se domnívala, že je šťastná. Před vším totiž zavírala oči – před nevěrou svého muže i podivným způsobem, jakým přišla o práci. Teprve úraz jejího manžela a setkání s mužem, kterého mnoho let neviděla, ji přiměje, aby se přestala obelhávat. Ale má právo opustit manžela, který je odkázaný na její péči? Zvláštní milostný příběh se odehrává v kulisách měnící se Prahy a jejích nových míst. Andrea stejně jako Praha míří ke štěstí. Baronova náruč pro ni byla nejkrásnějším snem na světě. Na chvilku zavřela oči, aby mohla procítit jeho sevření. Už se jí neozval, nenapsal. Chápala ho. Myslel, že se vnucuje, když jí píše a ona neodpovídá. Nemohl vědět, že se stal jejím denním snem, jejím útočištěm, zahradou. Sny o nic neusilují, nejsou akční, na to jsou příliš krásné. Baron nemohl tušit, že byla s ním i bez něj. Neměl ponětí, jak důležitým se pro ni stal, že se jí změnil v tajnou náruč, do které se může stulit. Irena Obermannová (*1962) Vystudovala FAM U, obor dramaturgie a scenáristika, pracovala jako dramaturg v České televizi. Spolupracovala s televizí Nova, kde se scenáristicky podílela na seriálu Ordinace v růžové zahradě, a je autorkou seriálu Život je ples, vysílaného Českou televizí. Dosud vydala knihy: Frekvence tygra (1996), Deník šílené manželky (1998, 2011), Divnovlásky (1999), Ženské pohyby (2002, 2014), Příručka pro neposlušné ženy (2003), Matky to chtěj taky (2004), Sex po telefonu (2011), původně Nezavěšujte se (2005) Deník šílené milenky (2006), V pěně (2007) Normální zázraky (2008), Láska jako Řím (2009), Tajná kniha (2011), Vznášedlo (2012), Panoptikum české (2012), Dopisy Kafkovi (2013), První věci (2014). Její knihy se úspěšně vydávají i v zahraničí. Podle Deníku šílené manželky vznikl stejnojmenný televizní film (režie Václav Křístek) a Česká televize uvedla televizní podobu jejích Divnovlásek (režie Petr Slavík).