Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby

apoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty.

Právě jimi se ve své nové knize zabývá významný současný teolog a církevní historik

Hubert Wolf. Ve svém díle „sestupuje do krypty“, do hlubin církevních archivů a vynáší

na světlo doklady o životě církve, v nejednom případě skryté i očím historiků. Objevuje

i formy, které by mohly sloužit jako alternativní modely pro současnou církev.

Zejména druhý vatikánský koncil je autorovi důkazem, že i římská církev umí osvěžit paměť a tvořivě navázat

na tradice neprávem opomíjené. Na základě archivního materiálu připomíná Wolf dobu,

kdy papežové bývali součástí funkčních grémií, biskupové byli voleni, kdy slovo laiků mělo

svou váhu a ženám byly svěřovány významné funkce. Na deseti příkladech z různých období

dějin křesťanství od středověku po současnost ukazuje, že katolictví bylo vždy schopné se

vyvíjet. Připomíná i skutečnost, že katolická církev, její existenciální proud s mnoha vedlejšími

rameny, byla římským centralismem svedena do jednoho řečiště teprve v 19. století. Závěrečnou

kapitolu věnuje autor papeži Františkovi.