Mystika dnes na Západě konečně začíná ztrácet příhanu, jež na ní lpěla celá staletí. Významní představitelé západní kultury k ní již přistupují vážně a s respektem, zjišťují, že bez nekvietistické, světu otevřené mystické spirituality je každá kultura po náboženské stránce neúplná. Pokusem o ujasnění si, oč v mystice vlastně běží, a o hledání odpovědi na důležité otázky s ní spjaté jsou i tyto eseje. Snaží se především osvětlit povahu mystické zkušenosti v jejích vyšších polohách a zjišťují nepřevoditelnost bezprostředně-zkušenostní stránky poznání na stránku teoreticky určovanou.

Autor charakterizuje nejvýznamnější typy zkušenosti intuice a nastiňuje měřítka adekvátnosti jejího výkladu. Tematizuje fenomén vnitřní proměny jedince, který odhalil svou ontologickou svébytnost a přesunul centrum žití z osoby na niternou hlubinu. Pokud jde o metafyzická pojmová určení intuitivně zakoušené, myšlením vposledku neuchopitelné a v tomto smyslu nemyslitelné absolutní Přítomnosti, rozlišuje autor mezi jejich původními, namnoze metaforickými či symbolickými elementárně-metafyzickými verzemi a jejich pozdějšími odvozenými a teprve sekundárně důležitými verzemi teoreticko-metafyzickými.