Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas.

Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby

o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Tromsø. Tu

vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých

lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle

knihy je ještě o hodně hlubší. Zápisky zachycující záchranu

Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil

mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když

třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo

začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm,

kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí

a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí.

„Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní

dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout

kotvy a pustit se do neznáma.“