Renata Pohorská vystudovala bohemistiku s francouzštinou na Univerzitě Karlově, věnovala se i překladatelství a lexikografii, ale vlastní verše začala psát až později. Zjevná filologická zkušenost se setkává s mladistvou citovostí, přičemž bohatý, vybroušený, chvílemi archaický jazyk splývá ve zvláštním akordu s niternou spontaneitou. Ladění prvních básní pozvolna ustupuje formální invenci a zvláštnímu humoru, jehož předzvěstí se stává lehce groteskní balada o Tonym na Výtoni s verši pádnými skoro erbenovsky. V dalších částech se drobná, ostře pointovaná lyrika střídá s nápaditými jazykovými hrami a poetickými hříčkami, u nichž se význam slov podřizuje zvukomalebnosti. Vynalézavé rýmy, překvapivé asonance, rytmus, v němž lze zaslechnout ozvěny dávných pokusů s časomírou, dodávají těmto textům magickýráz zaříkávání či zaklínání. Vrcholem jsou důmyslné foneticko-sémantické etudy, experimentálně hravé permutace s ironickým podtónem, které se i zde přeměňují v nečekaně silné básnické obrazy.

Sbírka je doplněna 6 barevnými grafikami Romana Bartoše.