Nejtěžší je to, co zdánlivě působí nicotně, ale přitom to vyžaduje od umělce povznesení se nad zřejmou vizuálnost – jako prázdný papír, jenž je zároveň plný gest a emocí. Emocionální náboj ticha je mnohem výjimečnější než křik všudypřítomných médií šokujících svou agresivitou. Okamžik, kdy se umění prolíná s prostorem a stává se neviditelným jako vzduch – takto lze nejjednodušeji popsat fascinující svět minimalistické poezie Jiřího Kovandy.

Název výstavy a zároveň publikace – Ještě jsem tu nebyl – vymyšlený Jiřím Kovandou přetéká emocionálním nábojem a zachycuje poetickou citlivost umělce a neustálou aktuálnost otázek a pochybností, které formuloval během čtyřiceti let své tvorby. Její poslání odráží autorovy pocity a emoce, souvislost umění a plynoucího času.