Třebaže velkoměšťanské židovské rodiny tvořily počátkem 19. století procentuálně jen malou část pražské židovské obce, hrály významnou roli jak v životě „židovského města“, tak i v širším rámci nežidovské Prahy – jak dodnes dokládá řada architektonických památek hlavního města, ať už jde o okázalé náhrobky na několika pražských židovských hřbitovech nebo vilu Portheimku na pražském Smíchově.

Za svůj rychlý hospodářský vzestup vděčila většina těchto rodin – kniha se blíže věnuje pěti z nich – převážně podnikání v oboru textilnictví, jež v českých zemích přelomu 18. a 19. století zažívalo rozkvět. Tento ekonomický úspěch, který jim do jisté míry otevřel dveře do nežidovského světa, ovšem neznamenal v žádném případě zpřetrhání vazeb s židovstvím. Většina příslušníků pražských židovských elit se spíše pohybovala v obou světech, jež se porůznu snažila navzájem harmonizovat.

Kniha dává na základě řady písemných i vizuálních pramenů čtenáři nahlédnout do hospodářských, náboženských a politických dějin Prahy i do vztahů mezi muži a ženami či dobové hmotné kultury a kultury bydlení.