Jaroslav Ježek je nejznámější postavou novodobé historie výroby československého porcelánu. V porcelánovém průmyslu začal pracovat roku 1949 během své studentské praxe, první porcelánkou, v níž působil, byla Thunská továrna v Klášterci nad Ohří. Po spojení všech československých porcelánek v národní podnik Karlovarský porcelán působil Jaroslav Ježek ve Vývojovém závodě Lesov, kde pod jeho vedením připravoval tým skvělých řemeslníků prototypy pro následnou sériovou výrobu. Navržené a vyvzorované soupravy i plastiky reprezentovaly československou porcelánovou výrobu na mezinárodních výstavách a veletrzích nebo byly přihlašovány do soutěží průmyslového designu, kde pravidelně získávaly nejvyšší ocenění. Nejpopulárnějšího uznání se Jaroslavu Ježkovi dostalo na Expo ’58 v Bruselu, kde jeho souprava Elka a plastiky hřebečků patřily do kolekce oceněné Grand Prix a zlatou medailí.

Během Ježkova života se měnily nejen výrobní technologie, ale i vztah společnosti k porcelánové soupravě. Z exkluzivního předmětu určeného pro sváteční okamžiky se pomalu stávalo běžné spotřební zboží. Ježek navrhoval soupravy pro běžný stůl, ale měl snahu udržet hodnoty porcelánu pomocí malosériových souborů nebo originálních dekorů. Nakreslil desítky konvic, hrnků, terin, omáčníků, dekorů a figurek, věnoval porcelánu celý život a porcelán mu na oplátku umožnil uplatnit vrozený talent. Prostřednictvím jeho porcelánových tvarů lze prakticky sledovat celý umělecký vývoj československé porcelánové soupravy i plastiky po celé velmi dlouhé období od 50. až do 90. let dvacátého století. Z jeho úspěchů, ale i každodenních snah zachycených v pracovních zápisnících lze získat představu o běžné praxi a životě v československém porcelánovém průmyslu.