Devětatřicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého nabízí autorovu korespondenci s Janem Zábranou (1931-1984), významným překladatelem, básníkem, prozaikem a zejména Škvoreckého blízkým přítelem a spolupracovníkem. Korespondence se nedochovala úplná, přesto je nepochybně cenným biografickým pramenem a navíc nám umožňuje nahlédnout alespoň útlými skulinami i do zákulisí literárního života šedesátých let. V okamžiku odchodu manželů Škvoreckých do exilu (1969) se knížka mění ve velmi výmluvný epistulární román, který sice vznikl zcela mimoděčně a dochoval se v pouhých útržcích, přesto však poskytuje

fascinující - byť do jisté míry hořké - svědectví o pevném přátelství dvou spisovatelů, které nezničila ani železná opona, ani oceán, ani nově získávané a velmi odlišné životní zkušenosti. Edice též dokumentuje dlouho tajenou spolupráci obou autorů na třech detektivních románech a jednom významném překladu.