Byla jsem šťastná. Měla jsem život, který dával smysl. A měla jsem se vdávat. Dva dny před svatbou se všechno zlomilo. Neutekla jsem před bolestí – utekla jsem před lží. Mexiko mělo být jen krátkým únikem. Nádechem před tím, než se znovu postavím na nohy. Stalo se něčím jiným. Ztratila jsem svobodu dřív, než jsem pochopila, že o ni někdo stojí. V cizí zemi, kde lidský život znamenal jen hodnotu, jsem přestala být ženou. Stala jsem se nástrojem. Něčím, co se dá použít. Každé slovo, které jsem znala, mě mohlo zachránit – nebo zničit. Každý den byl vyjednáváním o přežití. A čím hlouběji jsem se propadala, tím blíž jsem se dostávala k muži, kterému neříkali jménem. Říkali mu El Diablo.