Měsíčník pro literaturu a čtenáře.

„Peníze jsou ražená svoboda,“ řekl prý Dostojevskij. Ať už se tato pravda realizovala v Rusku devatenáctého století jakkoli, nevypadalo to principiálně jinak než v dnešním Česku. V dlouhém stínu tohoto citátu se pak mezi chudými a nesvobodnými choulí i český spisovatel. On možná není v úplné nouzi, nicméně ne díky svému psaní. Přesněji řečeno chudá je spíš sama literatura jako obor. Specifický shluk znaků (adjustovaný převážně jako kniha) nemůže svému organizátorovi zajistit příjem, jenž by mu otevřel dveře do vyšší společnosti například majitelů psích salónů nebo překupníků obnošeného šatstva. A kromě samotného spisovatele v tom vidí problém občas ještě někdo další. Navíc o odpovědi, proč tomu tak je, není nouze: od „stát slabou podporou umění napomáhá ekonomické cenzuře“ až po „čeští autoři jsou amatéři, kteří netuší, co by kupní síla četla“. Jádrem sporu je pak samozřejmě to, jestli je literatura zboží jako ona houska na krámě, nebo ne. Jenže zboží houskové čili nezbytné povahy je na trhu vlastně zlomek — ano, ruku na srdce, kdybyste byli opravdu skromní, mohli byste celý rok chodit v jedné teplákovce, jíst ty housky, pečovat o sebe jádrovým mýdlem a volný čas trávit špejlovým modelářstvím. Jenže tento lifestyle by byl „v dnešní době“ společenskou sebevraždou. Ovšem za to, že netajíte dech nad romány, ale pouze nad slevovými letáky, vás nikdo ostrakizovat nebude. Co je pak horší — aby se autor zotročeně snažil trefovat do záludného vkusu zmlsaných čtenářů, nebo aby stát dotoval houfy svobodně píšících nekomunikativních grafomaniaků? Nejednoduchými otázkami vztahu peněz a literatury se zabývá aktuální číslo Hosta. Koho peníze nezajímají, ten se může uchýlit k pravidelným rubrikám. A koho nezajímá literatura, může si aspoň přečíst něco o komiksu a prohlédnout si obrázky.