Kniha se zaměřuje na sociálně-psychologické aspekty rozvoje společenských a politických podmínek vzniku a rozvoje fašistických a jiných vražedných režimů a jejich ideologie v Evropě, teorie a praxe masových genocidních programů, metody manipulace fašistů s vězni a obranné mechanismy obětí uplatněné proti pachatelům, antisemitismus a terorismus. Zvláštní pozornost je pak věnována teorii a praxi sociální nenávisti i etnické identity a diverzity a procesu vyrovnávání se s důsledky holocaustu, zejména jeho pozdními dopady, které jsou převážně politické a etické. Vedle retrospektivního rozboru sociálně-psychologických mechanismů fašismu, jeho zločinů a obrany jeho vězňů a jiných obětí se tato kniha pokouší o „prospektivní“ analýzu současných a potenciálních masových hrůz. Holocaust se stává v tomto pojetí metaforou nelidskosti a masového vraždění, které, jak se autor domnívá, není apriorně vyloučené a hrozí i nadále.