Sbírka Hlásky není pouhou výsečí několika básní za jisté období, ale vyzrálou nadosobní výpovědí o hořkých intimních tématech. Pečlivá kompozice vytváří jednolitý a citlivě strukturovaný celek, v němž jsou pevně spojeny obdobné, ale i odlišné a navzájem se doplňující motivy, postupy a především niterné postoje. Tyto konkrétní nálady vycházejí z událostí a příběhů a jsou zachyceny jazykem, který směřuje především ke zkratce, hutnosti, důrazu na přesné vyjádření a pevný tvar bez okázalých aranží. Pesimismus a poetická drsnost autorových promluv jsou patrnou stylizací, jež je dána neustálou touhou po ostrých obrysech. Děje se tak nejčastěji v prostoru soustředěném na slovo, skrze než Martin Langer neúnavně hledá cestu k realitě — protože nebo přestože samotná slova jsou často jen naznačeným výrazem skutečnosti.